Náhrada újmy

Pokud byla poškozenému způsobena újma, ať již v důsledku dopravní nehody či jiného protiprávního jednání škůdce, pak má poškozený zpravidla právo na náhradu této vzniklé újmy. Pro poškozeného je klíčové mít přehled o nárocích, které může vůči škůdci uplatit, neboť jen uplatněné nároky mu mohou být nahrazeny. Na prvním místě je stěžejní vysvětlit si základní pojmy související s tzv. náhradou újmy.

Mezi výše uvedené základní pojmy se řadí nepochybně termín tzv. skutečné škody a tzv. ušlého zisku.

Skutečnou škodou se rozumí majetková újma, která je ocenitelná v penězích a spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu, jaký tu byl před poškozením. Typický příkladem je poškozené vozidlo, když skutečnou škodu můžeme vyjádřit jako rozdíl hodnoty vozidla před poškozením a po jeho poškození. Zjednodušeně řečeno tak došlo na straně poškozeného ke zmenšení jeho majetku, neboť již nemá jeho vozidlo takovou hodnotu jako před poškozením.

Ušlým ziskem se pak rozumí  majetková újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události ke zvětšení jeho majetku, ačkoliv byl uvedený majetkový přínos očekávatelný.  Zjednodušeně řešeno se jedná o ušlý přírůstek na majetku, kterého by poškozený zřejmě dosáhl. Mezi typické příklady se řadí ušlá mzda či neuzavření určité smlouvy (zakázky).

Poškozený má po škůdci v důsledku škodní události zpravidla nárok na náhradu obou výše uvedených nároků, tedy nejen na náhradu skutečné škody, ale i ušlého zisku.

Pokud byla poškozenému způsobena újma, ať již v důsledku dopravní nehody či jiného protiprávního jednání škůdce, pak má poškozený zpravidla právo na náhradu této vzniklé újmy. Pro poškozeného je klíčové mít přehled o nárocích, které může vůči škůdci uplatit, neboť jen uplatněné nároky mu mohou být nahrazeny. Na prvním místě je stěžejní vysvětlit si základní pojmy související s tzv. náhradou újmy.

Nemajetkovou újmou se rozumí újma imateriální, tedy jiná než majetková. Nemajetková újma v zásadě míří na situace, kdy nedošlo ke změně rozsahu jmění poškozeného. Nemajetková újma tedy spočívá v něčem jiném než je majetek poškozeného, když zpravidla souvisí se zásahem do nehmotných statků jako je zdraví, svoboda, dobrá pověst či důstojnost.

Nejčastějším případem nemajetkové újmy je zásah do zdraví poškozeného. Zákon v této souvislosti výslovně říká, že: "Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění." Poškozený má tedy zpravidla právo na náhradu tří dílčích nároků. Mezi tedy řadíme tzv. bolestné, které nahrazuje určitý diskomfort poškozeného spojený s léčbou úrazu a poškozeným zdravím. Dále tzv. ztížení společenského uplatnění, které připadá v úvahu, pokud je poškozený v důsledku úrazu nějak do budoucna limitován či omezen. Například nebude moci poškozený sportovat, zvedat těžší předměty či vykonávat jinou práci. Posledním dílčím nárokem je tzv. další nemajetková újma, která nahrazuje například ochození o výjimečné živností události jako například promoce syna, oslava 50 narozenin či jiné. Dále slouží k náhradě mimořádných léčebných procesů, které se u daného typu úrazu obvykle nevyskytují.

Snad všichni známe přísloví: "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech." Může se tak každému stát, že se stane účastníkem dopravní nehody, při které dojde nejen ke vzniku věcné škody, ale i újmě na zdraví. Pokud se do takové situace dostaneme, pak je potřeba vědět, jaké nám jako osobě poškozené vznikají nároky a po kom je máme vlastně uplatňovat.

 V první řadě vzniká poškozenému nárok na náhradu tzv. věcné škody. Ta může spočívat zejména v poškozeném vozidle, jízdním kole, ale i oblečení, mobilu či jiných věcí, které měl poškozený při dopravní nehodě u sebe. S tímto nárokem úzce souvisí také nárok na náhradu tzv. ztráty na výdělku. V důsledku dopravní nehody je totiž poškozený často uznán dočasně práce neschopným. V uvedeném období mu tak náleží pouze nemocenská dávka, která dosahuje nižší finanční částky než je mzda poškozeného.

Další nárok spočívá v právu poškozeného žádat náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Do této náhrady lze podřadit jakýkoliv náklad, který poškozený vynaložil ke své léčbě. Základním předpokladem však je skutečnost, že tento náklad byl vynaložen účelně, tedy zdravotní stav poškozeného vynaložení takového nákladu vyžadoval. Nejčastěji se jedná o léky, ortézy, masáže či jiná lékařská ošetření. Do této kategorie lze však podřadit také náklady na cestu za lékařem.

Významným nárokem pro poškozeného pak může být právo na náhradu tzv. nemajetkové újmy. Ta se zpravidla skládá ze tří dílčích nároků, které může poškozený uplatňovat samostatně. Mezi ně řadíme tzv. bolestné, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu. Výše náhrady za nemajetkovou újmu může dosahovat řádově stovek tisíc korun, a to v závislosti na konkrétním poranění poškozeného způsobeného úrazem při dopravní nehodě.

Výše uvedené nároky můžeme uplatňovat přímo u poškozeného, nicméně praktičtější a rychlejší způsob je jejich vymáhání vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Poškozenému totiž vzniká vůči pojišťovně tzv. přímý nárok na náhradu způsobené újmy, a to plně v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vzniklá újma totiž bude nahrazena z tzv. povinného ručení škůdce a poškozený tedy nemusí mít obavu, zda bude škůdce vůbec způsobilý mu nějakou finanční částku uhradit s ohledem na své majetkové poměry.

Podání žaloby či jiného návrhu je zpravidla spojeno s povinností žalobce uhradit soudní poplatek v zákonem stanovené výši. V případě neuhrazení stanoveného soudního poplatku bude soudní řízení zastaveno a věc tedy nebude před soudem meritorně projednána.

Tato povinnost se však nevztahuje na navrhovatele, který se domáhá náhrady újmy na zdraví. Navrhovatel je v tomto typu soudního řízení zcela osvobozen od soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (tzv. osobní osvobození). Poškozený tak není "odrazován" od uplatnění svého práva na náhradu vzniklé újmy na zdraví povinností spočívající v úhradě soudního poplatku. Zákon zřejmě přiznává poškozenému určitý benefit, neboť poškozený je většinou v tíživé životní situaci vzniklé v důsledku poškození zdraví.

Odlišná je však situace, bude-li poškozený uplatňovat v soudním řízení právo na náhradu vzniklé majetkové škody. Zde bude poškozeného tížit poplatková povinnost, která bude vyměřena plně v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Byla Vám způsobena újma trestným činem jiné osoby? Pak neváhejte s uplatněním vzniklé újma již v rámci probíhajícího trestního řízení, neboť tento postup má řadu výhod.

Vzniklou škodu může poškozený uplatnit již v rámci trestního řízení vedeného s obviněným, který tvrzenou škodu poškozenému způsobil. V případě uplatnění této škody hovoříme o jejím uplatnění v rámci tzv.  adhézního řízení. Adhézním řízením se rozumí projednání nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem, a to již v rámci probíhajícího trestního řízení. Jedním ze základních práv poškozeného je jeho oprávnění v rámci trestního řízení navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost vzniklou škodu v plné výši nahradit. Poškozený je povinen tento návrh učinit způsobem a ve lhůtě uvedené v zákoně č. 141/1961 Sb., trestní řád. V případě že jeho návrh nebude obsahovat potřebné náležitosti, popř. bude učiněn opožděně, pak se poškozený vystavuje riziku, že svůj nárok na náhradu vzniklé škody bude muset uplatňovat až v následném civilním řízení.

Mezi přední výhody tzv. adhézního řízení se řadí skutečnost, že poškozený nemusí při uplatnění práva na náhradu škody hradit žádný soudní poplatek. Rovněž v případě, že mu trestní soud uplatněný nárok na náhradu škody nepřizná, netíží poškozeného žádná povinnost k úhradě nákladů soudního řízení vůči soudu či samotnému škůdci. V poslední řadě může být tento způsob uplatnění vzniklé škody značně rychlejší.