Insolvenční právo

Insolvenční řízení můžeme definovat jako zvláštní druh soudního řízení, jehož předmětem je tzv. dlužníkův úpadek. Tímto úpadkem rozumíme špatnou majetkovou situaci dlužníka, která spočívá v kumulativním naplnění těchto podmínek:

a) dlužník má více věřitelů,
b) peněžité závazky, které jsou po splatnosti po dobu delší než 30 dnů,
c) tyto své závazky není dlužník schopen plnit.

Pokud jsou tedy splněny výše uvedené podmínky, pak můžeme uzavřít, že nastal dlužníkův úpadek a tento tedy může řešit prostřednictvím insolvenčního řízení. Mezi jednotlivé způsoby řešení dlužníkova úpadku se řadí na prvním místě tzv. konkurs. Ten spočívá právě v tom, že se veškerý majetek dlužníka zpeněží a získaný finanční obnos je poměrně rozdělen mezi jednotlivé věřitele. Uvedený způsob je typický zejména pro podnikatele a obchodní společnosti.

Na druhém místě stojí tzv. reorganizace, když tímto způsobem mohou řešit svůj úpadek výlučně podnikatelé. Ta je totiž založena na vypracování tzv. reorganizačního plánu, podle kterého podnikatel nadále vykonává svoji podnikatelskou činnost. Je zde totiž naděje, že řádným výkonem podnikatelské činnosti se může dlužník dostat ze své aktuálně špatné majetkové situace a pohledávky věřitelů tak ve výsledku uspokojit ve větší míře, než pokud by došlo pouze k prodeji jeho majetku v rámci konkursu.

Na posledním místě stojí dobře známé tzv. oddlužení, které může spočívat zejména v tom, že dlužník hradí po určitou dobu sjednané splátky. Jako odměnu mu pak soud může přiznat od osvobození od zbytků dluhů a tím pohledávky věřitelů z rozsahu neuhrazeném prostřednictvím pravidelných splátek zanikají.

Hlavní smysl a účel insolvenčního řízení je navození určité spravedlnosti mezi dlužníkovými věřiteli, která spočívá právě v tom, aby všichni věřitelé byli z dlužníkova majetku uspokojeni poměrně, a to zpravidla podle výše svých pohledávek. Pokud by totiž s dlužníkem probíhalo klasické exekuční řízení, pak svoji pohledávku uspokojí zpravidla pouze ten věřitel, který zahájí exekuční řízení jako první. Na ostatní věřitele by se již z dlužníkova majetku nedostalo ničeho.

Insolvenční řízení může být zahájeno pouze na návrh, který oprávněn podat nejen samotný dlužník, ale i jeho věřitel. Se zahájením insolvenčního řízení spojuje zákon poměrně významné účinky jak pro samotného dlužníka, tak i pro věřitele.

Mezi nejvýznamnější účinky insolvenčního řízení řadíme skutečnost, že věřitelé již nemohou uplatňovat své pohledávky klasicky u soudu, nicméně jediným způsobem, jak své pohledávky vymáhat, je podání tzv. přihlášky do insolvenčního řízení. Zmíněný účinek je klíčový právě pro věřitele, kteří by měli vždy při podání žaloby k soudu ověřit, zda není s dlužníkem zahájeno insolvenční řízení. Pokud by totiž tomu tak bylo, pak je namístě uplatnit svoji pohledávku právě prostřednictvím zmiňované přihlášky.

Dalším důležitým účinkem je omezení dlužníka v nakládaní s jeho majetkem. Dlužníku je tak znemožněno, aby po zahájení insolvenčního řízení převáděl svůj majetek, a to nejen na rodinné příslušníky, ale i na jiné osoby. Účelem uvedeného omezení je zajištění, aby veškerý dlužníkům majetek zůstal pro věřitele a ti se tak měli z čeho uspokojit. V praxi je tento účinek mimořádně klíčový například pro osoby, které by chtěly s dlužníkem uzavřít určitou smlouvu, např. by si chtěly od něj koupit družstevní byt. Pokud by tak učinily, pak by uvedená smlouva byla tzv. neplatná a tyto osoby by se vlastníky družstevního podílu nestaly.

V praxi může řada věřitelů tvrdě narazit na skutečnost, že s dlužníkem bylo zahájeno tzv. insolvenční řízení a oni budou svoji pohledávku uplatňovat žalobou u příslušného soudu. V nejhorším případě to může pro věřitele znamenat, že se jakéhokoliv finanční plnění za dlužníkem již nikdy nedomůžou.

Pokud je totiž s dlužníkem vedeno insolvenční řízení, pak věřitel nemůže podat žalobu k soudu a svoji pohledávku soudně vymáhat. Zahájené insolvenční řízení tedy zpravidla brání uplatňování pohledávek žalobou a jedinou cestou k vymožení pohledávky je právě podání tzv. přihlášky do insolvenčního řízení. Každý věřitel však musí být skutečně ostražitý, neboť lhůta pro podání přihlášky do insolvenčního řízení je zpravidla v délce 2 kalendářních měsíců od zveřejnění usnesení soudu, kterým došlo ke zjištění úpadku dlužníka. Pokud by věřitel uvedenou lhůtu zmeškal, pak se již uspokojení své pohledávky nemusí domoci.

Věřitelé musí k podání přihlášky své pohledávky využít předepsaný formulář, který je dostupný na stránkách www.justice.cz v sekci "Formuláře". Uvedený formulář de facto nahrazuje samotnou žalobu a rovněž se jí blíží svými náležitostmi. Věřitel v přihlášce tedy musí zejména identifikovat dlužníka a věřitele, jakož i uplatňovanou pohledávku a důvod jejího vzniku.

Při podání jakékoliv žaloby je tedy vždy nutné provést kontrolu insolvenčního rejstříku a ověřit, zda není s dlužníkem vedeno insolvenční řízení.

Informaci o zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem zjistíte jednoduše z tzv. insolvenčního rejstříku dostupného na webových stránkách www.justice.cz.

V tomto insolvenčním rejstříku můžete také sledovat celý průběh insolvenčního řízení s dlužníkem a dostanete se k nejdůležitějším informacím. Zejména tedy bude vědět, kdo byl ustanoven do funkce insolvenčního správce, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení a zda byl u dlužníka zjištěn úpadek, jakož i kdo jsou další dosud přihlášení věřitelé dlužníka. Klíčová však pro Vás bude informace, v jaké lhůtě můžete přihlásit svoji pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení. Pokud stanovenou lhůtu zmeškáte, pak Vám již nemusí být pohledávka nikdy uhrazena.

Pro usnadnění orientace v insolvenčním rejstříku jen doplním, že tento je členěn na jednotlivé oddíly. Stěžejním je oddíl A označený jako "Řízení do úpadku", oddíl B označený jako "Řízení po úpadku" a v neposlední řadě také oddíl P označený jako "Přihlášky".